. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 

Barunka

25.3.2005 - 17.7.2014

Ve čtvrtek 17. 7. 2014 Barunka umřela.

Stejně jako velká část lidi si je podobná a dost často jsou vzájemně nahraditelní, je to tak i u psů. Jen někdo vystupuje z davu a je jedinečný. A Barunka mezi tyhle jedinečné osobnosti patřila.

Měla smysl pro humor a dokázala vymyslet opravdu úctyhodné hlouposti, celý život jí brali čertici a dělala lumpárny. V posledních měsících už to jen nebývalo tak intenzivní.

Ráda jezdila na všemožné výlety, poznala tak velkou část České republiky a nutno zdůraznit, že ve většině případů jsme cestovaly vlakem (7 hodin do Jižních Čech extra couráčkem pro ni nebyl problém).

Mezi její koníčky patřilo pozorování světa, plavání, chytání hmyzu (ve vodě i na suchu), válení se (v létě v trávě až 30x denně a v zimě na ledu), hrabání, vylizování plastových kelímků, zvěř, kočky a vyvalování se na zádech.

Barunka byla přizpůsobivý pejsek. Proto hezky zvládla přestěhování se z domu se zahradou do studentského bytu, kde se pravidelně střídali spolubydlící. Já si ale myslím, že v bytě byla spokojenější, koneckonců byla pořád se mnou, a to pro ni bylo asi nejdůležitější (a za domem bylo prostorné pole, kde se mohla vydovádět).

S léty dostala i trochu rozum, takže jsme zhruba poslední dva roky prakticky nepotřebovaly vodítko. I od zvěře se už dala odvolat.  

O tom, že nebyla typický pes, svědčí i její oblíbené jídla. Samozřejmě do nich patřily různé uzeniny, maso a jiné očekávané dobrotky, ale mohla se utlouct po rajčatech (ne cherry), paprice a ledovém salátu.

Barunka se mnou byla skoro deset let a já jsem vděčná, že jsem s ní mohla být od začátku až do poslední minuty.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .