Novinky 2011

*30.12.12 - Rozhodla jsem se, že letos ještě aktualizuju stránky, když jsem to tolik odbývala.

Za poslední měsíce se toho stalo hodně. V červnu jsme se přestěhovali do lepšího bytu, ve kterém máme větší pokoj a dokonce balkón. Největší plus je, že máme konečně rozumné pronajimatele.

Prázdniny jsme ve velké části strávily u rodičů ve Frýdku, kde si Barunka užívala zahrady a její výhody. Od září už jsme zase převážně v Olomouci, Barunka má hodně ráda balkón, kde se vyhřívá a sluní, v bytě se ráda povalovaluje na koberci, který podle toho sice vypadá, ale kvůli její radosti bez nadávání obden vysávám.

Velké komplikace ale přišly v září, kdy ze dne na den Baru začala kulhat a otekl jí jeden prst na levé přední nožce (ještě u rodičů). Veterinář řekl, že tam má záněť a začala jsem jí dávat antibiotika. Nic moc se nelepšilo, to už jsme se ale musely vrátit do Olomouce.

Po minulých zkušenostech, jsem se hodně bála navštívit jakéhokoli olomouckého veterináře, ale nic jiného mi nezbylo. Našla jsem jinou kliniku než minule a musím říct, že to byla skvělá volba. Ujala se nás šikovná, ochotná a zkušená doktorka.

Po rozboru krve, se zjistilo, že v nožce stále probíhá zánět, tak jsme dostaly silnější antibiotika. Asi za týden se pod drápkem vytvořila krvavá kulička, a ta musela pryč.

Barunku paní doktorka uspala, vyřízla kuličku, odcvikla drápek, který už byl mrtvý a plný hnisu, bohužel zánět byl už i v měkké tkáni. A tak se Barunce amputoval celý prst.

První pohled na nohu bez prstu byl děsivý, ale když jsem si na to zvykla, není s tím žádný problém. Pořád vesele cupitá a zlobí, a myslím, že jí to nijak nelimituje.

Největší novinkou posledních týdnů je Barunčin nový kamarád Agar. Je z něj celá pryč. Chodíváme spolu (s Agarem a jeho paničkou) ráno pokud možno pravidelně na procházku. Když s nimi jdeme ven, Baru je jako vyměněná. Jakmile Agara uvidí, začíná se chovat jako nevycválané telátko, pobíhá, píská, pořád si hraje, dokonce cválá. Za dobu, co se znají, se dala dohromady. Něco zhubla, zlepšila se jí kondice a celá září. Tak doufám, že ji to vydrží. Jen by na Agara mohla přestat tak šíleně žárlit...

Fotogalerii přidám, co nejdříve. Snad ještě letos.

 

*1.4.12 - Ke konci měsíce března Barunka oslavila sedmé narozeniny. Slavila je zhruba týden v kuse, protože vždycky hned odhalí, když jí něco koupím a je absolutně nemyslitelné, že bych někde měla dva dny schovanou novou hračku. Proto dárek (tedy hračku) dostala o něco dřív a i přípravek na klouby začala užívat, hned co jsem ho koupila.

I když se jí dárky líbily (víc než kloubní preparát, pískací kravička), tak největší radost má z hezkého počasí a delších procházek. Teď chodíme na jednu aspoň hodinu a půl dlouhou procházku většinou dopoledne a odpoledne na hodinku. Pak ještě i normální venčení. Mám pocit, že i něco zhubla. Objevily jsme novou trasu na slavonínská pole, kolem hřbitova, kde často nebývá živé duše (kromě bažantů a zajíčků, což se Barunce líbí). Tam chodí na volno a je velice spokojená.

Děláváme vždy někde tzv. zastávku, já si tam sednu na zem, když je sucho, pozoruju ptáčky apod. a Barunka loví hmyz, dělá dirky a věnuje se různým svým koníčkům. No, a když se vrátíme domů, tak pejsek spokojeně zařezává.

Měla jsem v plánu udělat dvě fotky Barunky ve stejné pozici. Jednu jsem chtěla vyfotit poslední v šesti letech a druhou první den jejich sedmi let. Akorát jsem si na to vzpomněla až když už Barka spinkala. Proto jsem udělala aspoň fotku jejího spacího klubíčka.

Fotky zde.  ( Někdy v půlce února jsme byly znovu v ZOO, proto těch pár fotek.)

 

*19.1.12 - S aktualizací jsem si teď dala opravdu načas. Stále jsem si říkala tu nebezpečnou větu - Zítra. Až z toho vznikly skoro tři měsíce. Za tu dobu se udála jedna hlavní věc. A to ta, že Barunka málem umřela.

Někdy na přelomu listopadu a prosince jsem si všimla, že po probuzení trošku napadá na levou přední nožičku. Když to ani po týdnu nepřestávalo (přece jenom je to takové malé jelítko a mohla si nožku nějak natáhnout, proto to vyčkávání), tak jsem ji vzala v Olomouci na nejbližší veterinu. Řekla jsem si, co se může stát...? Podívají se na to, a když to bude vypadat na něco horšího než natažená šlacha, pojedeme do Frýdlantu k našemu stálému veterináři, kterému věřím.

Takže olomoucká veterinářka přišla s nejjednodušší diagnózou artróza, ihned začala plánovat rtg za 1500,-, speciální granule za šílené cifry a dala nám tabletky Movalis na osm dní. Ty jsme poctivě braly a naplánovaly si, hned jak to bylo možné cestu do Frýdlantu za profesionální dignózou, která nebude založena na tom, zkasírovat co nejvíc peněz.

Cesta k našemu veterináři vyšla zrovna po dobrání poslední tabletky, kdy už Barka vypadala trochu divně. A když jsem se vrátila z práce chvíli před odjezdem, při venčení měla průjem a následně v tramvaji zvracela; věděla jsem, že něco není v pořádku. Těsně před samotnou návštěvou veterináře už měla Barunka ve stolici i krev, spíš to byla hlavně krev, takže jsem byla hrozně vyděšená.

A nejvíc mě překvapilo samotné vysvětlení. Krvácení do střev měla moje holčička z neumerně dlouhého užívání léku Movalis. K doktorovi jsme jezdily několik dní po sobě, musela brát silná antibiotika a léky proti bolesti a asi tři až čtyři dny vůbec nebylo jasné, jestli se z toho dostane. Díky bohu to ale zvládla. (Můj veterinář mi po prvotním šoku, kdy říkal, že tyto léky předepisuje maximálně na 4dny, už nechtěl probírat případné pochybení a kolegiálně mlčel.)

Jako kdyby tahle stresová akce nestačila, tak mě můj bobeček vystrašil ještě na úvod nového roku. Protože se jí nad loktem objevila boule. Hned jsem začala myslet na nejhorší. Ale doktor mě uklidnil, že jde o reakci na ty injekce v prosinci a za nějakou dobu se to vstřebá. 

 

Takže je teď Barunka živá, zdravá, vytrvale zlobí, posledních asi 10 dní si hlídá kost (cca 40cm velkou) a různě ji schovává, dělá spoustu zvuků, chlupů a pachů. 

 

*6.11.11 - Den se se dnem sešel a už je to několik týdnů, co s  Barunkou bydlíme v Olomouci. A právě to, že obýváve neskutečně malou místnustku mi vlastně až po šesti letech dalo možnost, opravdu poznat svého psa.

Myslím si, že nikdo skutečně netuší, jak často a efektivně pes prdí, nebo jak barvité má sny. O prdění se raději rozepisovat nebudu, ale co se týče snů, zkusím vytvořit lehký výčet. Už jsem Barku viděla ze spaní běhat (to začíná protahováním prstíků a končí u pohybů, které se podobají epileptickému šoku), slyšela jsem ji mlaskat, vrčet, pískat i štěkat. Štěkání je docela legrační, protože u toho má samozřejmě zavřenou tlamičku. Sny se jí zdají během odpoledního podřimování i v noci. A aspoň dvakrát za týden se stane, že mě ty její spánkové projevy probudí.

Co je nejspíš všeobeně známé, je psí chrápání. Barunka chrápe dost. Někdy se to skoro nedá vydržet. První dny jsem musela používat špunty do uší. Teď to vypadá, že už se naučila spát a chrápe jen občas, ale když už, tak už a nepomáhají ani ty špunty a musím ji probudit, aby změnila polohu.

Aby se Barunka nenudila, snažím se jí vymyslet různé aktivity. Každý den chodíme na procházku a k tomu přidáváme ještě občasné výlety. Dneska jsme se byly podívat v ZOO. Z toho byla nadšená asi úplně nejvíc. Na některá zvířátka štěkala, na jiná se jenom zvědavě dívala, ale za celou nepřestala kroutit ocáskem. Nejdýl jsme se zdržely u vlků, na které Barka ze začátku zkoušela dělat ramena. To jsem ji ale zatrhla, tak pak už se na ně hezky poslušně koukala.

Vlci z ní měli ohromnou radost a přibíhali z jakéholi koutu výběhu. Asi je pro ně pes oproti člověku příjemná změna.

Další fotky zde

 

*29.9.11 - Tak jsme před deseti dny udělaly s Barunkou velký životní krok. Sbalila jsem jeji dvě misky, nejdůležitější vodítka, granulky na někkolik dní a přestěhovaly jsme se do Olomouce. Podle našeho starého zvyku jsme vyrazily vlakem. Protože Barka vlakem nejela několik let, trochu jsem se bála, jaké scény mi ze svého repertoáru ukáže, ale neukázala mi vůbec žádnou. Takže mě opravdu potěšilo, že moje propracovaná socializace v ní zanechala tak hluboké stopy, že si můžeme dovolit i tří nebo čtyřletou přestávku a bobek pak nehne ani brvou a vyrazí na tříhodinovou cestu dopravními prostředky.

Je teda pravda, že po těch třech hodinách na ni toho začínalo být trochu moc. Kupodivu nám všechno navazovalo, takže si ani nemohla odběhnout na záchod nebo se jít vyválet do travičky, tak už poslední minuty v tramvaji chtěla vystupovat každou zastávku. 

Doma se ale vzpamatovala a vesele prozkoumavala celý byt, co je tam nového a co může případně sníst. Během příštích pár hodin dorazili i spolubydlící, se kterými si padla do oka a když se hodně snaží, vždycky od nich něco dostane. Nejvíc se jí ale líbí gymnastický míč, asi si myslí, že je to ideální balonek pro pejska její velikosti. 

První dva dny pro Barunku byly náročné. Byly plné zakazování a nových věcí, proto jsem se ani nedivila, když byla nevrlá a ani když na truc vylila misku s vodou (po tom co se praštila do bradičky o kus nábytku). Zatím je její jedinou výhrou a mým ústupkem to, že přes den může spát v posteli. To asi všechny bolístky vyvážilo...

Po několika olomouckých dnech, kdy už jsme našli asi pět tras na procházky a čtyři kamarády na hraní, státní svátek zařídil, že se ve škole sešlo spoustu neučících dní, tak jsem zase sbalila Barunku a vyrazily jsme na návštěvu k rodičům. Sice to tu Brambůrka samozřejmě poznala, může se tady neomezeně válet v trávě, ale vypadá trochu smůtně a skoro vůbec ode mně neodchází (možná, abych ji tu náhodou nezapomněla). Takže si myslím, že se ji v Olomouci líbí.

 

*4.9.11 - Vrh "A" oslavil třetí narozeniny. Doufám, že se všech deset "prcků" má moc dobře a dělá svým páníčkům jenom radost.

 

*3.9.11 - Adélku Wailerott jsem přidala mezi naše feny (spoluvlastnictví). S hlavními majiteli na ní plánujeme vrh "B" (jaro 2012). Rozhlížím se po kvalitním zahraničním plemeníkovi, který by splnil veškeré hlavně zdravotní, ale také exteriérové a povahové nároky; ale nevylučuju, že nakonec sáhnu po krycím psovi v Česku. V případě zájmu si můžete štěňátko zarezervovat už nyní.

 

*21.8.11 - Jsem byla doslova povolána, abych se přijela podívat na Adélku. A byla jsem moc ráda. Půlden strávený s Šimšálky je vždycky moc příjemný a kdykoli nadšeně uvidím "své miminko". I tentokrát bylo velké horko, takže se pejsci většinou plížili mezi stíny a vyhledávali vodu, jak jen to šlo. Ale já se dověděla o velkém Adelčiném putování po vesnici - aneb jak pejsci utekli a vrátili se večer; a jiných neplechách, které vyvádí.

Nakonec se chvíli před mým odjezdem rozhodlo, že se ještě zajede na pejsko-koupání k řece. Byla zrovna vyšší hladina a silnější proud, tak jim plavba v některých úsecích dala opravdu zabrat, ale přes to něchtěli odejít.

Pár fotek z návštěvy jsem vložila do našeho letošního alba:

https://picasaweb.google.com/103779541022928671211/2011#5647494043374242962

- A při minulé aktualizaci jsem zapomněla na informaci (možná) důležitou, a to, že jsem po několika letech vystoupila z pobočky RTW-SPORT, a tím jsem i samozřejmě přestala dělat jejich jednatelku.

 

*5.8.11 - Konečně jsme se dočkali hezkého počasí. Dokonce jsou velká horka, takže jsem využila odpoledne, kdy jsme měly k dispozici auto, a naložila jsem své malé kuřátko a vyrazily jsme k přehradě Baška. Po příjezdu na místo, Barka už věděla, že je na co se těšit, a začala mávat ocáskem. No, a cestou samozřejmě přiměřeně táhla a spěchala na koupací místo.

Na hrázi jsem Buřtíka vypustila z vodítka, což znamenalo okamžitý úprk do vody. Tam se trošku přidusila, když nezvládla hltání a plavání zároveď, takže následovala krátké lapání po dechu. Pak ještě pár temp a rychle na travičku, na druhé straně hráze.

Ta ale byla hodně strmá, tudíž, jakmile se začala Beruška výlet, začala i sjíždět dolů. Vzhledem k tomu, že to opakovala několikrát, myslím, že se jí to líbilo. Dokonce se ještě odrážela nožičkama tak, aby jela hlavou dolů a rychleji.

Když se dostatečně navyválela, vrátila se Barunka zase do vody, kterou musela vyčistit. To dělá vždycky, už od malého štěňátka. Takže nosí různé klacíky, lístky, travičku a jiné přírodní naplaveniny. Přišlo i pár hysterických scény, kdy se jí naprosto rozmočený klacík nabodl na špičák a musela jsem ho sundat až já, ale tohle ji opravdu baví.

Ťapkou loví různé bince a sem tam si dá kondiční kolečka v okruhu maximálně 10 metrů.

Ko konci našeho koupacího výletu si Barka všimla loďky asi se 4 lidmi na palubě, byla o nás tak 60 metrů daleko. Dívala se na ni s velkým zaujetím a určitě zvažovala, jestli nezačít štěkat, a myslím, že i jestli za ni neplavat. To se mi ale nelíbilo a taky už byl čas jít domů.

Fotky zde:https://picasaweb.google.com/Kristyna.jr/2011#5637465183817380786

 

*12.7.11 - Před asi třemi týdny se mi podařilo sehnat velké uzené kosti. Když myslím velké, nejde o ty běžné 20 centimetrové kostičky, na které natrefíte prakticky v každém zoo-obchodě a ještě jsou i zatavené ve fólii. Ty, které jsem sehnala já, by do fólie zatavovali dost těžko, i když by to určitě šlo taky, nějak.

Zkrátka jsem měla štěstí na kosti okolo padesáti cm, a tak jsem rovnou vzala dvě. Po cestě jsem trochu litovala, protože jedna tahle "kostička" má možná i 4 kila a neneslo se to zrovna dobře.

Barunka byla vyloženě nadšená. Konečně kost, která je pro ni tak akorát. Spokojeně obhlédla obě dvě a po ujištění, že všechny její si jednu odtáhla do trávy. Fotky velké kosti zde: https://picasaweb.google.com/Kristyna.jr/2011#5626695607978511890

Jak už jsem psala na začátku, je to trochu starší záležitost, nicméně je stále aktuální. Postupem času měla Barka jednu kostičku na ven a jednu ve sklepě. Na kostičkách "pracuje" přerušovaně, ale má hrozný strach, že by jí je někdo mohl vzít. Proto kost vždy nekam schová. Tu venkovní odtáhne do kotce a zahrabe ji do slámy a u té vnitřní kostičky udělala něco podobného. Zahrabavá ji do svrchní deky pelíšku a když tam za ni přijdu, tak nahodí výraz - Nic tam není, nic tam není, nic tam není. A přitom bojuje s tím, aby tu velkou látkovou hroudu nehypnotizovala očima. Fotky skrýše z pelíšku zde: https://picasaweb.google.com/Kristyna.jr/2011#5626696189875418498

Dneska už obě kosti nejsou tak půvabné a bohužel už ani nevoní po úzeným, takže ani Barka nevoní jako Ostravská klobása - bohužel tak jenom vypadá.

- A včera jsem opičce (Ba) koupila hračku oranžového pejska z latexu, ze kterého měla očekávanou velkou radost. Asi 4 fotky zde: https://picasaweb.google.com/Kristyna.jr/2011#5628479440216726754

 

*3.6.11 - Barunce se před časem udělala na bříšku nějaka bulka. Bylo to přesně v místě, kde loni měla bradavičku, kterou jsem ji nechala odstranit. Tak mi nebylo úplně jasné, co to může být. A když se začala zvětšovat, dostala jsem strach a v pátek jsem ji vzala k doktorovi. S ním jsme se dohodli, že hrčka půjde ven. Říkal sice, že to nevypadá na nic vážného, může jít třeba i o nějaký mozol. Ale hlavní problém je v umístění - na břiše pes každý den proleží velké množství času, a tak to nemá šanci se zahojit, i když by šlo o maličkost.

Tak Barunka v pondělí (30.5.) podstoupila malou, můžeme říct, operaci. Nejvíc ji odrovnalo uspání. Ani ho nemusela mít, ale kdyby si tak nechala něco udělat... Zjistilo se, že bulka byla tukového původu, což mě uklidnilo.

Teď Barunka nosí moje staré tílko, aby si ranku nemohla olizovat a aby se ji do ní případně nedostaly nečistoty. Má to jednu velkou výhodu - je v něm hrozně roztomilá!!

Fotky zde: https://picasaweb.google.com/Kristyna.jr/2011#5614100440143057026

 

*28.5.11 - Po odmlce se nám ozvala Azeret, respektive její majitelka Gábriela. Stále platí, že píše opravdu hezké a čtivé maily, proto sem přímo překopíruju, co o svém psím svěřenci napsala:

(5.5.11)Je to už kus 43kg psa, ale je to pořad to stejné štěnátko, jako když jsem si ji vzala. Pořád se ráda chová a baští vše na co příjde :). Její nejlepší kamarádkou je fenka Bišonka, lítají spolu venku a honí se. Vždy když někoho potkáme, tak se divý, jak to že si ten velký pes hraje s tím malým. Já většinou říkám, že ten malý už je po obědě, takže nemám strach....Ted když začalo být teplo, tak se s Thei opět stal venkovní pes, leží na schodech od terasy a pozoruje svět, vůbec nechce chodit domů, jen na spaní, ale zato v zimě jsem ji tahala v poledne čůrat :).

Jsem opravdu ráda, že se má naše štěňátko dobře a je spokojené. Podle fotek, které nám přišly (níže přikládám) je Theinka/Azeret velice podobná Barunce. Až jsem se zarazila, jak to bylo neuvěřitelné. Gabrielce moc děkuju za zprávu a za čas se budeme s Barunkou těšit na další.

 

 - Konečně (po skoro šestiměsících nového roku) jsem přesunula r.2010 do historie a novinky už jsou pouze pro r.2011.

- Také bych tímto prostřednictvím chtěla moc poděkovat manželům Šimšálkovým, kteří jsou na mě stále hodnější. A dokonce mi teď nechali udělat trička a hrneček s fotkou Adélky. Děkuju!

- S nastálým teplým počasím přišlo i období "utrpení", kdy se Barunka musela přestěhovat zpátky do kotce. Ale k mému údivu to snáší relativně dobře. Což znamená, že si letos odpustila své srdceryvné pištící serenády a bez řečí změnila stanoviště. Ale možná te včera vykopaný stromeček, byl jistá forma tiché pomsty.

Do letošního alba na PICASe jsem přidala dvě Barčiné fotky zde.

*9.4.11 - Po dlouhé době aktualizuju stránky. Stalo se toho poměrně dost. V březnu konečně zmizel sníh, a tak se Barka může naplno věnovat své oblíbené činnosti, válení. Protože ještě není pořádně hustá tráva a všude je spíš hlína nebo bahno, tak je teď trochu těžší určit, jakou má vlastně Barka barvu. Vypadá moc spokojeně, takže si tím hlavu nelámu. Jen se jí snažím nepoplácávat v uzavřených prostorách, abychom se obě neudusily prachem, co z ní pak vyletí. Možná někde u válení si holčička zase zalomila levý, přední paspárek. Díkybohu a včasné péči ji se nezanítil a bolí ji je, když se do něj praští.

Na konci měsíce pak Barka oslavila svoje šesté narozeniny. Podle některých tabulek už se počítá mezi seniory, ale rozhodně se tak nechová. Občas už si teda říkám, že možná dostává rozum, ale záhy mě z tohoto podezření zase vyvede. Většinou to na sebe ani nenechá dlouho čekat. K narozeninám dostala velkou uzenou kost, která ji vždycky potěší. A za týden, to už teda v dubnu, jsem ji ještě koupila gumovou hračku.

Sousedi pod námi si pořídili černou labradorku, tak občas zpestřujeme procházky tím, že k nim Barka chodí učit štěňátko, jak to vypadá, když si pejsci hrajou. Ale bohužel z těchto výukových chvil ještě nemám žádné fotky. Nicméně na nové fotografické úlovky z března a dubna se můžete podívat na tomto odkazu: https://picasaweb.google.com/Kristyna.jr/2011#   a malé ochutnávky samozřejmě přikládám i k deníčku:

 

 

*5. a 6.2.11 - Jsme se s Adélkou zúčastnili DuoCACIBu Brno. První den měl v režii pan rozhodčí Tománek, jehož posouzení bylo, dá se říct, bleskové. A Adélka dostala známku Výborná 1, bohužel bez titulu.

V neděli pak posuzoval p. Havelka, který každému psu věnoval dostatek času a své rozhodnutí i říkal nahlas, což, si myslím, je dobré i příjemné. Preferuje opravdu mohutné psy, třeba upřednostnil i už tlusté štěně před štíhloučkým.

Pro svůj lehčí typ a tedy spíše atletickou postavu Adélka dostala od rozhodčího Havelky Velmi dobrá 1, ale ale jak říkám - neexistuje šampión, aby neměl VD, protože správně by mezi těmito známkami měla být tenká hranice.

Na druhou stranu pan rozhodčí pochválil její předvedení. Řekl, že takhle by to mělo v pracovní třídě vypadat. To mě velice potěšilo, protože jsem oba dny předváděla já.

Na výstavě páníčci nechali Adušku vyfotit profesionálem. Asistovala jsem u toho, a tak máme i několik společných fotek.

 

 

*1.1.11 - PF 2011