Ch.st.Wailerott
LVT Zbraslav 14.7.-21.7.07
27.10.2008 09:51
Tak.
Díky Lucinky Zavoralové jsme se s Barunkou dostaly (ač po uzávěrce) na tábor MSKS. Zprvu jsem byla na vážkách. Nejen proto, že jsem se to dozvěděla asi tři dny před odjezdem, ale taky proto, že to bylo ve Zbraslavi u Brna a bez možnosti odvozu autem.
No nicméně jsem si sedla k PC a navštívila svého zachránce- IDOS, kde mi bylo sděleno toto: V sobotu v 9,30 nastupuju ve Frýdku na vlak do Ostravy hl.n. (10,03), tam přestoupím v 10,27 na vlak do Brna hl.n. (12,55).Nasednu na tramvaj číslo jedna 13,04 a jedu na Mendlovo náměstí, kde mi v 14,30 jede autobus do Zastávky ,,Dům zdraví" (15,03), kde v 15,17 přestoupím na autobus do Zbraslavi u Brna a dojedu tam v 15,38 a následně se nějak dostanu na tamní cvičiště.
Tato představa ve mně vyvolala jistou dávku pochybností-jelikož mám obecně problémy trefit někde i ve Frýdku, což je mé rodné město..:D
MSKS je tak laskavo, že
mládežníkům platilo stravu a ubytování, a tím se pro mě stal tábor realným.
Tak jsem tedy v sobotu vyrazila.
Po strastiplné cestě jsme asi okolo 16,00 dorazily do oreálu MSKS. Dále jsme našly p.Bořutu a Barunka se odebrala do kotce. Bylo mi sděleno, že mám pokoj č.6. Doplazila jsem se tedy tam a čekalo mě nepříjemné překvapení-mé spolunocležnice si zamkly pokoj a vesele se odebraly venčit (což jsem se dozvěděla později).
Tož jsem vyšla před budovu a rezignovaně si lehla na trávu. Přihlížející skupina se mě optala, co že se děje, a hodný p.Meśzaŕos se ujal hledání mého klíče, čímž si v mé pomyslné stupnici vysloužil hned na úvod 15 bodů.
No, posléze jsem se do svého pokoje dostala a stalo se právě to, čeho jsem se bála, byly tam dvě +- 13leté blondýny a jedna starší hnědovláska, která se však poslupem času dostala pod vliv hlavní blondýny. Během pobytu mě udivilo několik věcí: jak si někdo může vzít na LVT asi 8 cm dlouhé stříbrné naušnice, růžové oblečení, sukni, katalog od Avonu nebo se zajímat, jestli se k sobě hodí některé věci…:D
Hned druhý den ráno jsme byli všichni mládežníci nahnáni(aspoň u některých to bylo potřeba) na poslušnost pod vedením Josefa Šestáka (tzv. Jožky) v asistenci (,která pak vymizela) Slávka Bořuty. Tímto nastal v mém životě definitivní zlom v pohledu na styl výcviku…a to v dobrém:).
Po snídani následovala obrana, taktéž pod vedením Jožky (je totiž skvělým figurantem).
Během celého týdne se různě měnilo pořadí těchto disciplín, dle uvážení p.Bořuty.
Jediné, co mi na tomto táboře chybělo, byly, kvůli nedostatku terénů, stopy. Bylo to však alespoň částečně vykompenzováno přednáškami na různá témata. Počínaje poslušnostmi, obranami, výstavami a zmíněnými stopami konče.
Ná táboře jsem se seznámila se spoustou věcí-třeba jaký cirkus si někdo může vymyslet, při vystavování jistého nejmenováného plemene…. :)
Taky jsme se seznámily se spoustou skvělých lidí, jak třeba již zmínění p.Bořuta, Šesták, Meśzaŕos, tak i Petruška Navrátilová, Lucie Neméthová, Jana Palátová, Martina Musilová, p.Bílek (ten si taky vysloužíl spoustu bodů-1)měl rtw(Gaucho Boxrott a Cassi) 2)vozil mě do obchodu a 3) vařil kávu, čímž mi zpříjemňoval volné chvíle) a i ti, co mi neřekli své příjmení jako Zuzanka a další…
Jedna z výrazných vad tábora bylo vedro, které jsme však překonávali v bazénu (u něhož jsem se poněkud hodně spálila), a pak jeho konec.
Celý tábor nade mnou jako Damoklův meč visel odjezd.
Jelikož jsem se z Brněnského nádraží vymotala dík nějaké boží síle a neměla jsem ponětí, kde si koupit lístek, jsem se cesty zpátky opravdu bála. Padlo dokonce několik nabídek k odvozu-některé byly jen pouhým chvástáním, poněvadž byly podmíněný nesplnitelnými podmínkami jako vlastnictví přepravky (že Lukáši :( !!!!!: -15 bodů), ale jiné byly vážné-jako třeba nabídka Lucinky (+15 bodů), která však chtěla odjet již v pátek.
Z tohoto dilematu mě vysvobodil opět Martin Meśzaŕos (čímž si na konto připsal asi 200 bodů), nabídkou odvezení na Olomoucké nádraží.
A musím Martina pochvalit-ač jel rychle tak bezpečně. Sice jsme se málem nabourali, ale ne jeho vinou...
V Olomouci mě vyložil a nasměroval na nádraží, kde jsem si zakoupila lístek a po doporučení muže v pokladně, zvolila trasu přes Přerov (prý se srazil vlak s bagrem a na všech linkách bylo min 130min. zpozdění). Takže jsme ve 12,32 odjely do Přerova, kde jsme ve 14,05 nastoupily do vlaku na Ostravu a tam v 15,44 nasedly do vlaku do rodného Frýdku....
Pominu-li to horko a že mě v Přerově obtěžoval jistý příslušník romské menšiny, tak to bylo v pohodě.
S únavou jsme dorazily asi v 16,30 na Frýdecké nádraží, kde na nás čekal tatínek a odvezl nás domů.
Druhý den jsem trhla rekord v délce spánku a poprvé zhruba za 5 let jsem spala do 10!!!
Celá akce byla vskutku vydařená a pokusím se jet i za rok.
Kristýna + Barunka Carin Zlatá Mravia s poděkováním všem výše zmíněným osobám (výjimku tvoří jen Lukáš - tomu děkuji o něco míň :) )
A samozřejmě musím poděkovat svým rodičům, že mi umožnili zůčastnit se tého akce, čímž přechází toto poděkování i na jejich rodiče a na rodiče jejich rodičů atd.....
Jelikož mi bylo rodiči důrazně nedoporučeno vzít si foťák, tak fotky budou, až po získaní jich z jiných zdrojů.
Další fota na:
https://www.mariwe.estranky.cz/fotoalbum/gila-nisa-bonn/tabor_zbraslav_2007
https://www.alisnobi.estranky.cz/fotoalbum/lvt/lvt-zbraslav-cervenec-2007
—————
